Již každý 3. manažer podstupuje terapii!!!

Tak takto to určitě nebude, ikdyž přesná data neexistují.

V reálném českém společnosti to stále ještě platí tak, že psychoterapie není pro nás "normální", říká se, že terapie je tak dobrá pro "blázny a magory". 😡 😡
Na kurz či workshop o leadershipu není žádná ostuda jít, jedná se přeci o rozvoj, rozvíjet se v terapii či zlepšovat svůj život, tam kde nám to drhne je slabost… 😮

Proč tedy takový mýtus?

Když přeci terapie může pomoci v mnoha oblastech většině z nás, ať už v pracovních či privátních, a když praxe ukazuje, že tyto oblasti jsou velmi silně většinou skrze naše emoce propojeny.

Myslím, že to pramení z letitého přesvědčení, že na fyzickou bolest se lékařská pomoc smí vyhledat, na pomoc s emocemi, bolestí duše NE, to přeci musí každý zvládnout sám.
Nejsme přeci slaboši!
A obzvláště pak chlapi, a ještě více pak úspěšní manažeři… 💪 💪 💪

Opak může být pravdou, neboť čím významnější a exponovanější postavení v sociální roli, tím méně možností vlastní potíže, trápení, stresy nebo úzkosti ventilovat ve svém okolí a vyřešit je sám bez odborné pomoci.

Co tak nejvíce manažeři v terapii řeší?

Nic extra, tedy jen to, co většina zbylé populace:
🍀 vztahy doma, v rodině či v práci
🍀 obavy a strachy z neúspěchu či selhání
🍀 nekonečnou a nenaplnitelnou touhu po perfekcionismu a dokonalosti
🍀 touhu po ocenění a uznání

Věřím totiž tomu, co mi říkal můj první výcvikový psychoanalytik před lety, tedy že my všichni "normální" jsme běžní neurotici a ti ostatní, ti na tom budou hůře.